Chaluhy jsou hnědé řasy. Hnědé jsou proto, že nad zeleným barvivem chlorofylem převládají žlutohnědá barviva, hlavně fukoxantin a beta-karoten. Jejich stélky dorůstají od několika centimetrů po několik desítek metrů, a vytvářejí tak rozsáhlé porosty či přímo podmořské lesy. Zvláště, jsou-li vybaveny plovacími měchýřky, které je nadnášejí, a obří rostliny tak ode dna stoupají až ke hladině.
Porost v chladném moři
Každá kožovitá stélka chaluhy bublinaté (Fucus vesiculosus), známé u nás i pod lidovými názvy bublinatka, mořský dub či kelp, vyrůstá z úzké stopky, kterou se drží podkladu – skály, dřeva, přístavních mol a hrází či mušlí a lastur. Čerstvé olivově zelené, časem hnědožlutě až hnědozeleně zbarvené, sušením (např. při odlivu) černající stélky, nebo chcete-li listy bublinatky, jsou ploché vidličnatě se dělící pásy až jeden metr dlouhé. Středem každé stélky probíhá drsná žíla, po jejíchž stranách se nacházejí párové duté měchýřky naplněné vzduchem, které chaluze umožňují splývat na hladině. Na koncích některých stélek jsou navíc houbovité pohlavní orgány, tzv. plodová tělesa, se samčími i samičími pohlavními buňkami.
Husté porosty chaluhy bublinaté leží při odlivu ochable na zemi a černají, ale jakmile je zaplaví příliv, opět “ožívají” a původní barva se jim vrací. Tento jev můžeme hojně pozorovat při pobřežích chladných moří – Baltského či Severního. Na pobřeží severního Atlantiku v Evropě i Severní Americe (tam také u Pacifiku) se chaluhy dokonce “pěstují a sklízí” pro komerční účely.
Bobtnající sbírka minerálů
Buněčná stěna bublinatky je pouze částečně z celulózy, hlavní podíl tvoří kyselina alginová. Ta je sice ve vodě nerozpustná, ale silně bobtná – dokáže pojmout až 300násobek vody! Její soli – algináty – s vodou perfektně gelovatí. Díky tomu se chaluha bublinatá využívá v potravinářství jako výborný přírodní želírovací prostředek a ve farmacii k výrobě mastí, gelů a obvazů.
Bublinatka obsahuje zejména jód (organicky vázaný především v 3,5-dijodtyrosinu), dále pak bróm, sodík, draslík, vápník, hořčík, železo, fosfor, měď, chróm, zinek, mangan, také selen a křemík – málem celou tabulku prvků. Zajímavým způsobem je bublinatka zdrojem vitaminu B12 (byť malým) – rády na ní totiž cizopasí mikroskopické řasy, které ho produkují. Každé tři roky v podletí se stélky chaluh sklízejí a následně v tenké vrstvě suší na slunci. Mají slanou, lehce svíravou chuť s příměsí “rybiny”.
Bublinatkou proti pneumatikám
První zmínky o léčivém využití bublinatky pocházejí z antického Říma, kde ji používali na nemoci kloubů. V tradiční čínské medicíně je předepisována proti strumě a při dalších problémech štítné žlázy (z nedostatku jódu). Ze stejného důvodu se začala užívat i v Evropě, sklízela se hlavně v Irsku. Posléze se stala populární také za oceánem a hned přibyla další indikace: obezita.
Zmíněný dijodtyrosin je nezbytný pro tvorbu hormonu štítné žlázy tyroxinu, který ovlivňuje rychlost metabolismu. Bublinatka účinně pomáhá při nedostatečné funkci štítné žlázy a následně i při nadváze. V tom hrají roli také algináty – v žaludku nabobtnají a zaženou pocit hladu. Jiné obsažené látky (laminarin) pomáhají snižovat obsah cholesterolu v krvi, krevní tlak i aktivitu trávicích enzymů. Vnitřní užívání chaluhy bublinaté (formou odvaru, kvůli chuti většinou ve směsích) také remineralizuje a čistí organismus, má protizánětlivé účinky a – dámy pozor: podporuje elasticitu kůže, takže je osvědčeným prostředkem proti celulitidě, vráskám, striím apod.
Nežádoucí účinky se dostavují jen při nadměrném a dlouhodobém užívání. Může dojít ke zvýšené činnosti štítné žlázy a mj. nežádoucímu hubnutí. Nedoporučuje se tedy podávání těhotným, kojícím a lidem, kteří již hormony štítné žlázy užívají. Také se pro zvýšený obsah těžkých kovů nedoporučuje užívat chaluhy třeba z Baltu. Bezpečně však můžete účinky chaluhy bublinaté vyzkoušet s Gynexem od Energy.
Mgr. Vladimír Vonásek
