Brambořík – ohrožený Evropan

0
232

Typické křehké květy bramboříku evropského (Cyclamen europaeum L.) zdobí touto dobou spolu s vánoční výzdobou mnoho našich domácností. Jméno Cyclamen pochází asi z řeckého kyklos – kruh, kotouč – a odkazuje na jeho kulovité hlízy. Spolu s dalšími 23 druhy bramboříků patří do čeledi prvosenkovitých. Jeho domovinou je Středomoří, postupně se rozšířil skoro po celé Evropě a se štěstím na něj narazíme i u nás. Málokdo ví, že bramboříky patří mezi ohrožené rostliny a ve volné přírodě, pokud už byste ho snad našli, si ho můžete leda vyfotit. Na mnoha místech už byl totiž kvůli své oblíbenosti a obchodu skoro vyhuben. A vlivem oteplování planety by mohly bramboříky do 50 let vymřít úplně.

Choulostivý krasavec

Bramboříky totiž vyžadují chladnější podnebí, stín a lehčí vápenité půdy – vyskytují se roztroušeně v horských habrových, dubových a bukových lesích a křovinách. Jsou to 5 až 20 cm velké trvalky. Z hlízovitého oddenku vyrůstají dlouhé řapíky široce vejčitých čepelí s tmavě zeleným lícem, rub je narůžovělý se stříbřitou kresbou. Přímo z oddenku vyrůstají také pětičetné fialové až karmínově červené květy. Na dlouhých stopkách, s korunními lístky typicky obrácenými zpět, připomínají motýly. Na jedné rostlince přitom může během léta vykvést postupně až 50 květů, které se poté mění v plody – kulaté tobolky. Jiné druhy bramboříků kvetou na podzim, v zimě či na jaře. Bramboříky jsou rostliny mrazuvzdorné, zimu přečkají i s listy pod vrstvou listí a jehličí.

Pokojové bramboříky prodávané v obchodech jsou většinou vyšlechtěné odrůdy bramboříku perského (kvetou od listopadu do března) s velkou variací barev květů a tvaru listů. Úspěšné pěstování vyžaduje zkušenosti – nejdůležitější je udržovat zeminu vlhkou, ale nepřelévat, moc nepřesazovat a hnojit jen v době květu, pozor na průvan a rychlé změny teplot. Vyhovuje jim teplota mezi 10 až 18 °C, jižní okenní parapet je proto ideální stanoviště. Po odkvětu, na léto, můžete váš cyclamen přesunout na západní okno či do polostínu na zahradě. Odpočívající hlízy nechte vyčnívat až ze 2/3 nad zemí a omezte zálivku. V tomto období se mohou bramboříky i množit – buď semínky, nebo, lépe, dělením starších hlíz. Ty prostě rozříznete a části uložíte mělce do vlhké země.

Elixír lásky ze sviňského chleba

Kromě škrobu a pektinu obsahuje celá rostlina jedovatý, hemolyticky působící glykosid cyklamin. Otravu provází zvracení, průjem, pocení a malátnost. Hlízy se proto využívaly i při lovu ryb k jejich omámení. Lesní zvěř však hlízy vyhledává a požírá bez potíží. V angličtině se proto bramboříkům říká swinebread – sviňský chléb.

Domácí příprava léčiv z bramboříku se dnes vzhledem k jeho toxicitě nedoporučuje. Přesto byl brambořík již dávno v léčitelství využíván, zejména jako projímadlo. Účinků bramboříku si všiml již na počátku našeho letopočtu řecký vojenský lékař a přírodovědec Dioscorides. Staří Řekové, Římané a Arabové pak užívali odvar z bramboříku na jaterní problémy, jejich ženy na podporu a pravidelnost menstruace. O 1 500 let později se jeho spisy dostaly k Mattiolimu, který ve svém herbáři bramboříkům věnoval celou kapitolu a doporučuje: překročí-li ho těhotná žena – potratí, mast je vhodná na hadí uštknutí, smíchaný s medem působí proti šedému zákalu a je výborný na hojení ran, vředů, omrzlin, spálenin i akné. Odvar je prý také účinným nápojem lásky. Možná proto, že ve směsi s vínem velmi rychle opíjí. Dnes se brambořík evropský užívá hlavně ve formě homeopatika na žaludeční a menstruační problémy, některé poruchy vidění, na nervozitu, stavy úzkosti, deprese a smutku. Zkuste se zeptat v lékárně. Doma se pak můžete kochat krásnými motýlími květy. Srdce milované osoby určitě zahřejí, i když z nich nebudete dělat elixír.

Mgr. Vladimír Vonásek